Tak přesně tohle mě napadá poslední dobou a to čím dál tím častěji. Důvod je jednoduchý. Přestěhoval jsem se do Pardubického kraje. Přesněji do Holic. Už jen to, že jsem koupil předražený byt, který musím sdílet s plísněmi, mokvajícími stěnami a mravenci, mi pěkně cuchá nervy. Nechal jsem se pěkně napálit.

Další věc, která mi v tomto kraji nejde do hlavy, je několikeré pojmenování této obce. Jednou jsou to Holice, podruhé Holice v Čechách. Další podivností je rozdílné chápání části tohoto ospalého městečka, ve které bydlím. Na Mušce je jednou část obce, podruhé jen ulice. Čert aby se v tom vyznal.

Dost mě udivují zdejší lidé. Nejenže na mě pořád někdo hledí jako na zjevení, ale taky tady např. není příliš zvykem zdravit. Když jsem bydlel ve Stříbře a šel jsem do školky pro svého syna, tak jsem se s každým slušně pozdravil a občas i prohodil pár zdvořilostních frází. Tady když pozdravím, tak se dočkám v tom nejlepším případě s udiveným rozpačitým pohledem.

Samostatnou kapitolu tvoří přechody. Opět jsem ze Západních Čech a např. i ze Severní Moravy zvyklý na to, že když se postavím k přechodu, tak mi hned první projíždějící auto většinou dá přednost. Přesně podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Tady aby se člověk doprošoval. Zdejší řidiči nezastaví ani matce s kočárkem. Prostě děs a hrůza.

Dnes jsem šel na zdejší sociální úřad. Autobusem přijíždím z Pardubic až po 16:30, ale je to kousek, tak jsem tam zaběhl. Dole je cedule, na které je napsáno zhruba: "Sociální úřad - 1. patro vpravo". Samozřejmě, že je vlevo. Což mě zbytečně zdrželo. Další problém: na dveřích je napsáno: "Úřad práce". To mě opět znejistělo. Tak jsem se raději zeptal jedné hodné paní, která tam čekala. Řekla mi, že mám jít do dveří, na kterých je napsána moje část města. A tady byl právě ten problém. Na Mušce není část města, takže jsem po chvíli pátrání zvolil dveře s nápisem "Holice - město". Trošku nadnesené, ale proč ne. Ve chvíli, kdy už jsem věděl, že to jsou ty pravé dveře a chystal se vejít, se v zámku ozvalo zarachocení. Zevnitř někdo zamkl. Bylo přesně 16:42 a úřední hodiny jsou do 17:00. Slušně jsem zaklepal, ale z druhé strany už bylo jen slyšet tlumený šepot. Holt, pracovní morálka na úřadě práce není příliš vysoká.

Jsou zde samozřejmě i světlé výjimky. A není jich zrovna málo. Co mě překvapilo, byly pokladní v supráči Plus. Není v těchto končinách příliš časté, aby s vámi pokladní prohodila pár slůvek a navíc se u toho příjemně usmívala. Další obchod, kde jsem byl překvapen obsluhou, je prodejna nábytku M-byt. Zde prodává velmi příjemná paní, která se svým zákazníkům snaží všemožně pomoci. Nejsem si až tak moc jist, jestli ji mám do tohoto kraje počítat, protože se mi přiznala, že se sem přistěhovala teprve před nedávnem.

Takhle bych mohl pokračovat přes řidiče autobusové linky Holice - Pardubice, fotografku na Městském úřadě, úřednici vydávající řidičáky a naopak velmi nepříjemnou paní, která vyřizuje občanky. Doufám, že ta její nálada byla jen náhoda a že až si půjdu pro novou "ID", tak se bude hezky usmívat. Už jen proto, abych mohl napsat dalších pár pozitivních poznámek o této oblasti, která mi připadá, jako jiná planeta.

Ano ano. Pobyt nás "Poutníků" může být na cizích planetách někdy i dosti nepříjemný až nebezpečný. Proto všem přeji spustu porozumnění a více pohody. Dejme si všichni závazek, že budeme aspoň trochu víc tolerantnější a uvidíte, že život bude o notný kus jednodušší.