Už je to tak. Vůbec jsem to nechtěl, ale prodloužili mi neschopenku až do 15. července, kdy mám jet na chirurgické vyšetření, kde mi snad konečně sundají tu hloupou nechodící sádru. Kdo se s tím má pořád tahat?

S klidným srdcem můžu prohlásit, že momentálně svým kolegům v zaměstnání chybím opravdu hodně. Nejspíš tedy ne osobně, ale z důležitosti mé funkce. A obzvlášť v této době.

Pěkně mi ten úraz naboural plány. Měsíc skluzu určitě nedoženu, takže s největší pravděpodobností letos těch 3000 km na kole neujedu. Od 4. července jsem měl být s otcem a bratrem na kolech v Polsku. To budu muset taky odložit na později. Nejspíš až na příští rok. Jak já se těšil. A navíc je tam takový pěkný počasí.